Detektor kovu – zlatokopecké použití v podmínkách České republiky

Jelikož se zlato v naší republice vyskytuje, a ruku na srdce, kdo nečetl slavného Londona a Mezi Zlatokopy, je ten nápad rýžovat zlato pro každého přímo před nosem. Prospekci se věnuju od půlky osmdesátých let, a ta knížka na mě zanechala stopy. Mám to u nosu, nejbližší zlatonosnej potok mám asi tak kilák od baráku. Nosil sem stetson, rýžoval v zimě, když voněl těžce ten mokrej sníh, měl jako bágl německý tele z půdy (Což je mezi náma batoh uplně na prd) a bundu přes hlavu, tropiko po afrika korpsu. Na teleti pánev, těžký síto v dřevěnym rámu, ešus, startky v plechový krabičce od čaje, lopatu na krátký násadě, čutoru, kápézetku. Na pásku sekeru, boviják, kanadu (To byl koženej řemen do šicího stroje, nechal se sehnat v železářství v Ledči na náměstí) a zaječí packu pro štěstí.  Protože mi bylo sedumnáct, nepil sem, skoro, takže sem neměl rum, a jezdil sem vlakem a spal pod celtou v mraze. Dneska bych to nepřežil.

  A z těch starejch časů se u mě stavil teď, v zimě, kámoš z Jeseníků, kam sem jezdil taky na zlato. To nebylo nic složitýho, pro mě. Vlak tam jel, a ve Zlatejch Horách sem měl tetu. Navíc strejc byl v těch dolech horník, tak sem se moh do spousty štol podívat. Bylo to bezva, jiná doba. O tý době píšu v seriálu, tady: Čáslavka 1985. No, a co ten kámoš, teda.

Přijel si pro další detektor, a probrali jsme, jak mu to jde. Tak za prvý, nugety jako na Aljašce tady nečekejte. Hledá místa se zbytkama starejch hald. Prakticky to, odpadlo při starym a původním zpracování. Tohle není uplně tradiční způsob rýžování, ale já dělal v osmdesátých letech to samý. Dál je to od toho mýho přerýžovávání stařin odlišuje. Za prvý, požívá detektor kovu, a to já prostě v osmdesátých letech z mnoha důvodů neměl k dispozici. Za druhý, za těch pět let, co ho má (Minelab GPX) nasbíral spoustu zkušeností. No a dělá to tak, že pomocí GPX 5000 natipuje správný místo. Potřebuje ale vyloučit hluboké kovy, zpracované lidmi, ty pověstné hřebíčky, které prověřují zdatnost hledače a schopnosti, pokud jde o použití GPX.

  Tady zase postupuje stejně jako bych to dělal já, a to že používá dvoudetektorovou eliminaci, a k GPX sedí dobře X-Terra 705, kterou GPX při správném postupu noise cancelem frekvenčně obejde. To je důležité, aby se nemusely detektory uplně vypínat. Najde prostě horninu, ve které to zlato je nakumulované, ty zlatinky. A X-Terrou snadno vyeliminuje nepodstatné moderní odpady, mince, artefakty, a tak. Prostě je vykope a odstraní. Když najde ložisko, pokračuje dál, nyní už v selekci vzorků. Má postavený rotační kulový mlýn z míchačky. Vybrané vzorky podrtí. A u potoka za barákem vyseparuje pomocí žlabu koncentrát. Ten posléze pánví přerýžuje na ještě větší koncentrát.  Tady to už chce opravdu zkušenosti, a ty se získávají jedině praxí. A klidný ruce pyrotechnika.

   Povídali jsme si, jak zlato dostat z černého písku. Zkoušel leccos, a lučební metody pomocí chemikálii vyloučil z použití jako už opravdu velkou prasárnu. Zkoušel různé metody vytavování, Ale přeci jen, mikrohuť a vůbec metalurgie vzácných kovů, to je vyšší dívčí, takže nakonec to taví do slitků pomocí aplikované TIG metody svařování. Hlavní problém není elektroda, ta se neodtavuje, je wolframová, takže přes 3300 stupňů bod tavení. I tavný kelímek je speciální, musí vodit, a netavit se. Potíž je ten černý písek, pochopitelně prská, a tak je ta ochranná protioxidační atmosféra nezbytná. Nic jednoduchého. No, výsledky vidíte. Na ukázku předčištěný šlich z pánve po druhé separaci na žlabu. Další fotka je rozpracovaný slitek, nejde to najednou, přetavuje se vícekrát, aby se odstranila struska z černého písku. A na další fotce je slitek z části výtěžku sezóny z jedný natipovaný lokality. A pak se řekne, že ze zlatinek to u nás hustě nejde.

Jirka Vavřina

DETEKTOR CENTRÁLA