Něco na připomenutí, mapy, detektor kovu, a čas, jak plyne

Jestliže se něco o hledání s detektory kovu nechá říct definitivně, tak je to podobné jako normálně v životě. Jediná jistota je změna. Uplynulo už hodně vody, tedy času, od doby kdy jsem na Lovecpokladu.cz ještě jako běžný pobíječ much, řadový hledač, publikoval článek o hledání okolo vsí, a jaké jsou kolem dokola tohoto tématu možné souvislosti. Článek se nechá najít v archivu mateřského podniku, tedy Lovecpokladu.cz zde: Jak se žilo na vsi. No neřekl bych, že jsem pořád něco víc než řadový hledač, o když teďka máme e-shop, prodejnu s detektory kovu, naši hrdou Loveckou pobočku DETEKTOR CENTRÁLA.

  Vůbec, proč jsem se o tuhle starou historii začal zase zajímat, proč jsem to vytáhl zase po letech na světlo? No protože jsme se bavili o jednom místě se zákazníkem, že se tam o víkendu chystá. No kam? Přece tam. Někam. Jsme hledači, tohle stačí, že jo. Tak jsem povídal co a jak, a kudy kam, když si odnášel nákup a loučili jsme se před podnikem. No večer mi píše na FB, že to stejně nemá cenu, že jsem o tom místě kdysi napsal jeden kratší článek, a že to má dneska na Lovci asi dvacet tisíc zhlédnutí. To znamená, že tam byl nejspíš každej.  To mě poměrně šokovalo, to číslo, moje složitější texty čte málo kdo, zejména když mají víc než čtyři řádky. A ani se třemi řádky tak to moc lidí číst nechce, že to jsou náročný texty. No, dohledal jsem si to v LP archivu, našel i jiné starší poutavosti různých autorů, a podíval se pod články do diskuse. Kupodivu, tenkrát se zatroleně netrolilo jako dneska, žádný flejmaři, a když, tak jenom na okraj. Pěkně jsem si zavzpomínal na celou řadu nicků, které už jsou spíš vzpomínka na bývalé hledače, co se tomu už moc nevěnují. To nic nemění ale na tom, že někteří z nich se stali časem tehdy mými přáteli, a jsme, i když zřídka, v kontaktu. To byly ještě staré dobré předfejsbukové časy, a nešlo jen tak hrubě hrnout různé bláboly, za každým nickem byl někdo. Někdo, koho jste kolikrát osobně znali. Tomu se nechalo věřit, jaký kdo je.

Dneska se dělá spoustu věcí z pohledu práce u počítače jinak. Není jen google, seznam, na něm jedny staré mapy, pár leteckých snímků a dál už skoro nic. Na druhou stranu, jsou zase jiné možnosti, jak pokračuje práce lidí, a pokrok digitalizace nezastavíš. Kdo si pamatuje časy, kdy wifi na vesnici skoro nebylo. Pamatuje asi taky čas, kdy nebyl vzduch doslova promořený elektromagnetickým smogem vysilačů, a rušení se skoro nemuselo při práci s detektorem čelit. Sonda si nevybírá, jaký elektromagnetický šum nabere.

To bych podtrhl. Tenhle článek ukazuje jeden úhel, jak si hledat v mapách, a navazuje tak trochu na moji výše uvedenou starší práci o souvislostech hledání.

Ok, tak pustim počítač, dám si kafe, vzpomenu si, co mě ve frontě s košíkem u pokladny v krámě geniálně napadlo, kam že na to půjdu. Prolítnu si to na Seznamu, mapy. Základka, turistika, starej snímek, leteckej snímek. Jsem tak zvyklý, a dále pokračuju třeba takhle: Na jedu si na web Archivní mapy.

Najede tam rozcestník, a když si vyberu třeba otisky – stabilní katastr, tak mapa republiky. Můžu klasicky, přiblížit, vzdálit, posunout, se dostanu tam, kde jsem si to vymyslel v tý frontě v supermárketu. Archivní mapy jsou nyní součástí Ústředního archivu zeměměřičského katastru. To dřív, když jsem psal původní zmíněný článek, takhle nebylo, nahlíželo se na jakýsi portál o deskových hrách, dneska už to na síti není, nebo ten starý přístup nefunguje. Život je změna, tak to prostě je. Když už jsem si teda vybral - o co se budu zajímat, zapnu si klasický mapový geoportal. Ten zapnu takhle, na linku: Geoportal, a na něm napravo zvolím nad podkladovou mapu stabilní katastr Čech. Protože už skoro nikam daleko nejezdím, jen málokdy jako návštěva, tak mě zajímá většinou něco, co je blízko místa kde žiju.  Hledání v krajině kde jsem pořád, kam jezdím leta, a znám ji i z dob dřevně traperských, předdetektorových, mě baví. Kolem Sázavy, nebo tady okolo po polích, nebo podle Orlice a Labe, Doubravky, Chrudimky, Metuje či Vrchlice a Jizery nebo Blanice jako za starých časů. Flákání se po lesích s kytarou a spaní pod širákem. Takže na tom geoportálu si najdu, kam to který místo spadne do starého katastru, protože ty mapy jsou právě takhle, někdy hodně jinak než dneska, uspořádané. Třeba Čáslav, kde žiju, je typické staré město, bývalá metropole jednoho z důležitých krajů východních Čech.

No, a že po roce 1948 spadla do uměle vytvořeného Středočeského kraje, mě tak nějak moc z tohohle hledačského úhlu pohledu nezajímá. Ty staré přirozené spádovosti jsou právě v těhle mapách, o kterých se budeme dále bavit. Vrátím se zpátky do Archivních map, najedu si doprostředka oblasti, o kterou jevím zájem, a kliknu.

Podotýkám, že pro to abyste se dostali dál, něž do náhledů nebo měli tiskovou verzi, se musíte na portálu zaregistrovat. A pak si mapy koupit. Pro studenty je za určitých podmínek možné získat výhodnější přístup, což se asi i někomu podle mých zkušeností může hodit. Studovat prostě není hanba, že ano. Na nahlížení ale nepotřebujete nic. Po kliknutí se otevře okno, kde máte k dispozici hezky zpracovaný přehled toho, co je v archivu k danému místu dostupné.

Mě zajímají právě takzvané císařské otisky, protože před tím, než byly vydané, byly několikrát kontrolované a revidované, a jsou tedy docela dobrým podkladem.  Potom se dívám ještě na takzvanou Mapu evidence nemovitostí, takzvanou sáhovku, kde jsou pro mě důležité názvy, které někdy nejsou v císařských otiscích čitelné, nebo dostupné. Myslím tím pomístní názvy, částí lesů, a hlavně lánů. Proč? To je stejný přístup, jako je popsaný v tom starším článku, který je uvedený tady nahoře v úvodu.  

Ještě se vrátím jednou na geoportal, a podívám se do archivu leteckých snímků. Tam sice nemusí být pro každý rok, který si rozkliknete v nabídce k dispozici letecký snímek.

Někdy se ten daný rok nesnímkovalo, a někdy se nesnímkovalo právě tohle místo, ale třeba jen to vedle, na to taky narazíte. A teď už to chce - jenom aby bylo počasí, nebylo to oseté, nebo jinak nedostupné, to místo, a nebylo to zmařeno tím, dostanu nějaký domácí úkoly, a můžu vyrazit. Stejně to potom v terénu poznat, co je kde a co je co, tak to je potom kolikrát těžší. I když předem nastavené GPS souřadnice něco můžou pořešit, tak stejně, v terénu na oranici, po terénních úpravách, je mnohdy všechno jinak, než si člověk nad starými mapami vysní.

Děkuji všem, kteří tenhle dlouhý text (zase dlouhý) dočetli až sem. Je to jenom črta, jak třeba na to můžete jít, ale nechá se na to jít třeba úplně jinak. Tak to v životě chodí, že cesty jsou různé, a univerzální a úplné řešení pro nějakou situaci jsou skoro vždycky pro někoho složitě komplikované tím, že se u toho musí myslet. Co si z toho ze všeho co jsem zjistil, vyberu. Stejně jako u nastavení detektoru kovu. Jo a ještě jedna věc se nemění, že čas plyne, a mění souvislosti, jak lidem věci do sebe zapadají, ať chci, a nebo ne.

Jirka Vavřina, DETEKTOR CENTRÁLA